8. 10. 2013« zpět na seznam článků

ODPOVĚDNOST STATUTÁRNÍHO ORGÁNU BRITSKÉ LTD SPOLEČNOSTI

Často jsme dotazováni ohledně odpovědnosti jednatele ve Velké Británii kde je právo v mnoha ohledech odlišné od českého. Tyto dotazy sílí zejména s očekávaným vstoupením v platnost Zákona o obchodních korporacích. 

V tomto článku se zaměřím na odpovědnost jednatele ve Velké Británii, kde je právo (obecně) transparentnější, stabilnější a předvídatelnější než ve zbytku Evropy. Toto téma jsem vybral záměrně v souvislosti s příchodem nového zákona o obchodních korporacích, který vstoupí v platnost 1.1.2014.

Obecně je u odpovědnost jednatele anglické společnosti zakotvena v zákonu Companies Act 2006 což je obdoba českého obchodního zákoníku a vyplývají z něj následující povinnosti:

172 - povinnost jednat ve prospěch společnosti
173 - povinnost snažit se o nezávislý úsudek tj. jednatel se sice může spolehnout na něčí radu, ale měl by umět zdůvodnit proč se domníval, že je důvěryhodná
174 - projevovat rozumnou míru starostlivosti, znalostí a píle dle svých schopností (subjektivní test) a také takovou míru, kterou by projevila rozumně pracovitá osoba se znalostmi, schopnostmi a zkušenostmi při výkonu této funkce (objektivní test)
175 - nedostat se do střetu zájmů
176 - nepřijmout žádný benefit od třetí strany (tedy jinými slovy nenechat se uplatit)

Tyto povinnosti a z nich plynoucí odpovědnost za porušení pak téměř kopírují nové znění Zákona o obchodních korporacích, které vstoupí v platnost 1.1.2014. Důležitá je přitom formulace: "the duties are owed to the company" ze které vyplývá, že tyto povinnosti může vymáhat pouze společnost a nebo v některých specifických případech přímo akcionář. Nikdo jiný.

 Jednatel se ocitá v nejsvízelnější situaci bezesporu v okamžiku likvidace společnosti z důvodu insolvence. Ta se v Anglii řídí zákonem Insovency Act z roku 1986 (ve znění dvou pozdějších, ale velmi kosmetických novel, což znovu potrvrzuje právní stabilitu v UK). Povinnosti (resp. jejich porušení z něž nese odpovědnost) jednatele jsou zakotveny v části 4, kapitola 10, ustanovení 206 - 217. Zejména pak 213 (fraudulent trading) a 214 (wrongful trading). Fraudulent trading je prvoplánově podvodné jednání jehož cílem je někoho (společnost či třetí osobu) poškodit. Je zde úmysl a obvykle jde o trestně-právní jednání. Wrongful trading je pak vedení společnosti ve chvíli kdy je (či by mělo být) jasné, že nelze zabránit insolvenci jiným způsobem než minimalizovat ztrátu pro věřitele a následně insolvenci vyhlásit. Toto posuzuje ustanovený insolvenční správce (resp. jeho obdoba), který pak může učinit soudu návrh na aplikaci přímé odpovědnosti jednatele za způsobenou škodu. Ten pak může a nemusí vyhovět. 

Lze tedy uzavřít, že odpovědnost jednatele u ltd společnosti ve Velké Británii je téměř totožná s tou v České republice, rozdíl spatřuji v jednoznačnosti ustanovení při likvidaci společnosti z důvodu insolvence a zcela jasném vymezení toho jaké jednání (frauduent a wrongful trading) vede v takové chvíli k přímé odpovědnosti.

comments powered by Disqus
© 2010–2017 EUROCOMPANIES, a. s.